Příběhy, které nás inspirují

Každý náš den je úplně jiný, avšak plný řádu a povinností, to je vždy stejné. Ráno vstáváme kolem šesté hodiny, navzdory tomu, že se v noci Jony budí tak 3x kvůli polohování, pití, klidnění nepohody. Je potřeba nachystat děti do škol. Jonáškovi je 10 let, chodí do 2. třídy speciální ZŠ a každé ráno je potřeba ho přebalit, obléci, usadit...

Každý den je jiný a přeci jen v některých bodech stejný… záleží zda je víkend, zda máme rehabilitace, zda Adámek chodí do školy, nebo je doma nemocný…. dle toho se dny rozdělují a liší… Ale pojďte se podívat alespoň zhruba na jeden takový, který poslední dobou zažíváme díky mému kurzu Asistent pedagoga a praxi ve škole…

Už nepotřebuju budík. Stejně se vzbudím nejpozději v pět hodin. Jdu si uvařit první kafe, zapnout myčku, ke které už se mi večer nechtělo a přehodit prádlo v pračce a sušičce. Popíjím kafe, koukám do diáře a ladím ho s telefonem.

Můj den začíná okolo 7 hod. ranní. Postavím vodu na čaj a vezmu si léky, které se s přibývajícími léty nějak navyšují. Chystám synovi Martinovi snídani. Martinovi je 29 let a je autista. Budí se pravidelně okolo 8 hodiny, pokud však nemá noc, kdy nespí (což se občas stane).

Ahoj, povím Vám, jak probíhal den pečování o mého syna autistu Sebíka, když mu bylo 5 let.